Hi_Storky | Můj projekt na instagramu a vytvořený podcast k tomuhle instagramu

Hi_Storky | Můj projekt na instagramu a vytvořený podcast k tomuhle instagramu

Text celého instagramu a nezveřejněné příspěvky: koncept (postupně zveřejňovaný)

A tak mě napadlo se podívat do minulosti. Rozmrazit zamražené. Přejímat myšlenky, které byly. Vzpomínat na hezké časy. Představ si moment kdy ses měl nejlépe. No tak řekni si to. Kdy byl ten moment, který by sis zopakoval na sto tisíc krát.
Když jsem tuhle časovou schránku v podobě mého profilu @aloha.michal rozmrazil, uviděl jsem ty krásné chvíle s přáteli, studia na grafické škole, povídání s přáteli na gauči v Krumlově u mého moc dobrého kamaráda Rostě.
Tak trochu porovnávám. Kde jsem teď a kde jsem byl před těmi pár lety.
Našel jsem si práci která mě opravdu baví, pracuji v oděvním průmyslu a myslím a troufám si říct, že bych vás dokázal už obléct kamkoliv kam byste šli, ať už na ples, nebo na lyžařský svah, nebo do práce. Tohle jsem se naučil. Pracovat s oblečením je už nejenom práce, ale i moc dobrá zábava.
Co dál se stalo. Založil jsem si živnost na focením a už jsem se stal profesionálním fotografem.

Děkuji, že jsi mi to tak zařídil.

—------

V sobotu se mi stala taková zvláštní, ale milá věc. Ráno si sbalil batoh, zamču, sejdu to nádherné secesní schodiště, koupím si v pekárně croissant plněný nugátem. Koupím si lístek a nasednu si do vlaku, který jezdí každou hodinu v 54. Dojím croissant. Najednou se otevřou dveře ve vagonu a vstoupí dost zpocený muž. Pocházel z Afriky. Přisednul si. Začal lámaně česky na mě mluvíš česky nebo anglicky. Já radši česky. Sice mluvil lámaně, ale povídal a rozuměli jsme si.
Pocházel ze země Kongo. Povídal mi, že tam chodil do školy a snažil se, co nejlépe učit aby dostal dobrou práci. Ale chtěl ještě víc. Obětoval svůj vlastní domov pro to aby se měl dobře. Tisíce kilometrů vzdálen od domova. V jiné zemi. Jiná řeč, jiná kultura a mentalita. Evropany kolikrát nechápu ani já. Nějak jsme se dostali k odstavci bible Philippians 4:8. Vysvětlil mi význam. Je to o radosti. Ze všeho, co děláme, máme dělat s láskou a srdcem. A teď se ptám já tebe. Děláš to co děláš rád, děláš to s láskou.

Obrázky z těchto dnů, které mi dělají radost. Kromě toho, že jsem si dal rutinu, že si každý týden zkusím, v rámci cvičení svého fotografování, vyfotit jeden autoportrét, tak jsem si povozil kočárek mojí sestry, jako strejda. Baví mě to a jde to vidět.

Dnes je Valentýn. A ještě možná teď se plápolá ve vzduchu tenhle nafouklý balonek na náměstí svobody. Věř mi láska je opravdu všude. Ale i ty, poslouchej. Běž si udělat selfcare, běž zpapkat ty vitamíny co ti mamka ráno nachystala u snídaně. Myslela to určitě dobře. Běž si zaběhat když ty přece nejlépe víš, že ti to dělá dobře. Sundej sluchátka a poslechni si jak to teď zpívá v parku v Lužánkách a zastav se na 10 až patnáct vteřin. Odlož mobil a koukni se nahoru. Nahoře jsou ty důležité a hezké věci. Měj se, pa. Michal🍊🌞

—--------

Jsi dost vyspaný? Piješ hodně vody? Hej fakt na sebe nekašli. Nádech, výdech. Teď ty.
Svět je někdy chaos, že? To zvládneš. Nastav se do pohody.
Dej si třeba ráno teplou sprchu, když ti doma spolubydlící furt vypíná termostat a ty když vstaneš, tak klepeš kosu. Nebo si kup nějaký dobrý jogurt. Máš přece rád ty super jogurtíky plný velkých kousků jahod.

Otevři oči a podívej se z okna. Je hezky, dnes svítí slunce, i kdyby za mrakem, ale je tam.

Běž si udělat před tím než začneš něco dělat v práci čaj. A udělej i kolegovi. Udělejte si fajn společnou směnu, když tam obětujete svůj čas. Udělejte si to příjemné.

Vidíš, je ti lépe. Měj se. Michal.

—------

Valentýn je moc zajímavý den.
Co jsem dělal před rokem?
Stojím v nákupním středisku plný srdíček, nafukovacích balónků, plný Valentýnských slev. V tu dobu jsem byl hodně flustrovaný. Tak trochu víc singl, po několika Tinder randíčkách stojím po výplatě v tom nákupáku. Najednou jsem si vzpoměl co mi povídala moje maminka. Aby jsi mohl milovat někoho, musíš napřed milovat sám sebe. Je to opravdu o zamyšlení. Co je to pro tebe když bys miloval sám sebe. Co děláš pro sebe když se miluješ.
Já jsem to udělal takovým způsobem, že jsem si chtěl na Valentýna koupit něco pro sebe. Hej Michale. Nikdy jsi neměl Vansky. No tak jsem si koupil moje první černý Vansky. No a co obličej. Často se setkávám s názorem, že pro jak jsem to ten den nazval "sebelásku" je potřeba pořádný selfcare. No a poprvé jsem si na sebe koupil můj první bioarganový olej. Večer jsem se tím namatlal a byl jsem spoko. Miluji se. Miluj se.

Co teď? Po roce se dostala láska i ke mě. Teď o víkendu slavím Valentýna jako spousta jiných párů. Měj se. Michal🍊

—----

Naučil jsem se takovou rutinu. A ona to není ani rutina. Jednou za čas si udělám o víkendu, nebo když nikam nespěchám ráno, takový rozjímací den. Pustím si jako každý den před tím, než odejdu z mého bytu na Veveří nějakou fajn písničku do uší na mých sluchátkách Marshall. Sejdu dolů do kavárny. A třeba si přivstanu abych si tam mohl i na chvíli sednout. A třeba si dám i ten jejich skvělý vdoleček, který dělají každou sobotu a ani jednou nevynechali. Koukám z okna na procházející lidi. Do ulice, kterou mám tolik rád a ve který stojí činžák kde bydlím.
Před pár dny jsem se stavoval na víno k mojí kamarádce Kláře. Povídali jsme o všem možném. Možná i nemožném. I nemožně možném. No a narazili jsme na téma: Domov
Začal jsem tak přemýšlet, kde ten domov je. Co pro mě znamená, a co znamená pro ostatní. Vedli jsme dost zajímavý deep talk. Ukazovala mi knížku, kterou si koupila na jednom festivale. Bylo to od tvůrkyní jednoho divadelního představení, které se odehrává v putovní maringotce jen pro pár lidí. Moc hezký nápad.
Přestěhoval jsem se v létě. Bylo to krušné léto. Vše jsem zvládl a bolístky se zahojily. Až teď poslední dny se cítím doma tady v Brně. Dlouho to trvalo. Těžko jsem si zvykal. A tak trochu se vlekly různé věci co jsem chtěl opustit.
Včera jsem jel s mou kamarádkou z práce v autobuse. Bavili jsme se o náhodách. No nepřijde mi moc náhoda, že fabka od klíčí mého rodného domova pasuje do klíčové dírky mé práce, ale nejde jimi odemknout. Trochu mi to tak v té mojí hlavě říká, že bych měl umět oddělovat domov od těch věcí co jsou venku. Odděluješ domov od práce? Zachumláš se někdy s hrnkem kakaa do deky a čteš knížku s režimem letadlo na na svém telefonu? Měj se. Michal🍊

#domov #home #motivation

—----------

Spánek je můj koníček a s mou postelí mám dost dobré vztahy. Ale nenávidím to loučení jako dnes ráno. Sbalil jsem klíčky od práce, rozloučil se s kamarádkou se kterou bydlím a odešel z bytu.
Dnes jsem si šel pro kafe zase do naší krásné kavárny. Popovídal jsem si s baristkou a odcházel směr zastávka. Pustil jsem si nějaký fajn podcast, následovala lofi muzika.
Koukám na staré Tesco a obdivuji jeho zajímavou architekturu. Jsem zvědavý na, co budu koukat, až ho sbortí. Moje kamarádka Klára mi dokáže dost barvitě vykládat o architektuře. Vypráví to jako pohádky. Je neuvěřitelné jaké detaily a jaké termíny se dokáží vázat s architekturou. Rozebere ti stavbu do detailů. A navrhuje opravdu krásné věci. Četl jsem její krásnou diplomovou práci inspirovaná vesnicí odkud pochází moje rodina a její druhá inspirace na řešení práce byla část brna, kde jsou moc krásné baráčky a je to moc krásné a milé místo.

Už je dlouhá ta zima. Poslední dny se těším na léto. Těším se až budu opět nosit krátké trička a budu budu chodit se procházet po centru na Zelný trh pro jahody, nebo rajčata a jinou zeleninu a pak si z toho uvařím něco dobrého na olivovém oleji. Dívat se do slunce a sbírat déčko. Koupit si nějaký magazín o módě a sednout si na svoboďák na lehátka a koukat na Skácelovu kašnu jak v ní šplouchá voda. Potom se zvednou a přečíst si těch pár veršů na jejím úžasném designu. To tancování na kapely před JAMU. Připadáš si jako z jiné doby. Hýbeš se ze strany na stranu jak z filmu Pelíšky. Tancuješ taky? Treba doma? Pusť si spotify. Co rád posloucháš? A máš vůbec čas si něco pustit? Užíváš si ty momenty? Zastavíš se třeba na chvíli a na druhou stranu umíš třeba ty sluchátka z uší sundat a být chvíli v realitě? Je důležité nebýt pořád jen na obláčku. Buď teď tady. Měj se. Michal🍊

—------------

Jednou za čas si udělám procházku do města do vinyl storu a koupím si tam nějaký pěkný vinyl. Často se mi, ale líbí vinyly, které jsou třeba v horším stavu, ale jdou stále pouštět. Ano zapoměl jsem zmínit. Vlastním gramofon. Dlouho jsem si ho přál. Douho jsem po něm toužil. Až mi můj děda sehnal od jednoho sběratelé starých rádií a gramofonů rovnou dva. Jeden jsem si vybral a ten se mnou bude putovat po všech bytech kde budu bydlet.
Jeden letní den, pár dní, co jsem se nastěhoval do mého nového bytu v centru Brna, jsem se šel projít po okolí a zjistit jaké obchody v okolí mém okolí jsou. Dostal jsem se až na Pionýrskou. Tam jsem objevil takový celkem malý vinylový bazar. Mazec byl, že jsem tam našel ještě tituly, pro které jsem dělal grafiku. Jednu dobu jsem pracoval pro nakladatelství papagájův hlasatel a dělal jim různé věci na web a vinyly v podobě reprodukčních grafik a plakátů.
Koupil jsem si mou oblíbenou kapelu Psychocandy a the Oxx v podobě jejich společného splitka. Došel jsem domů, zapnul jsem můj gramofon a dal tam tu červenou desku. Měla opravdu krásnou barvu. Vypadala jako přerostlé lízátko z poutí. Otevřel jsem si okno a pozoroval ten kolem letoucí horkovzdušný balón.

PS:
A k Valentýnu jsem dostal tuhle krásnou desku. Díky Dane.

PPS:
Běž si koupit kytku a zajdi si na nějaký dobrý jídlo.

Měj se. Michal🍊

—--------------

Poslední dny si hraju s představou, že bych začal nahrávat vlastní podcasty. Ano už nějaký pokus tu byl a to na střední, kdy jsme měli dost velkou podporu od kantorů, abychom něco tvořili. Co budeme chtít. Napadlo mě vytvořit ve škole podcastové studio. Jelikož s nahráváním zvuku jsem měl zkušenosti, tak jsme měli za čtrnáct dní postavené nahrávací studio.
Podcast jsme pojmenovali společně s mou parťačkou Aničkou A Je Vysmáto. Nahráli jsme tak tři epizody. Škoda, že jsme je nevydali. Zůstali tak trochu v trezoru.

Můj nový podcast by byl asi v této náladě. Milé storky.

Jelikož tyto článečky píšu po etapách tak. Tak jsem se vrátil k tomuto článečku, když už jsem něco vytvořil. Nemohl jsem v noci usnout. Nějak jak jsem noční sova a to platí i ráno, kdy vylehávám nejradši do oběda, tak jsem v noci nahrál první úvodní epizodu a ráno jsem nahrál další tři. Každou jsem označil jednoduše. Jako parfémy od Coco Chanel. první se jmenovala No.1

Začal jsem první tak trochu improvizační epizodou. Prostě jsem si vymýymýšlel, co mě napadne. Další epizody jsem začal namlouvat textíky, které dávám na sem na instagram.

Moc mě tento formát baví a cítím se v něm dobře. Navíc jsem cítil, že potřebuji poslední dobou něco ze sebe dostat. Nějak se vyventilovat. Líbí se mi to mám radost a jsem šťastný. Měj se. Pá. Michal🍊

—-------------

Šel jsem si nakoupit nějaké dobroučké věci na jídlo. Jsem bejčisko zabejčený a jídlo a já jsme skvělí kamarádi. Koupil jsem si misku rajčat. Voněli už lépe než v prosinci. Měli i hezčí barvu. Potom jsem dostal chuť na nějakou dobrou šunku. Vybral jsem si nejvyšší jakosti. Pak jsem nakoupil další drobnosti, které mě uspokojí tak aby moje bříško bylo spokojené. Nebylo totiž tomu vždycky. Měl jsem i chvíle, kdy to nebylo úplně oukej a i o sebe jsem se trochu bál. Trochu jsem zhubnul. Naštěstí se to spravilo. Jedna moje milá kolegyně z práce mi povídala jednu fajn věc. Je treba papkať. To jsem si vzal k srdci. Začal jsem jíst více pestřeji. Každý den si dopřeji snídani, k obědu polévku a klidně hlavní jídlo pokud je čas a odpoledne si třeba dám sváču. Večeři si kolikrát vařím něco fajn v troubě nebo na pánvi a ještě se večer něčím dorazím. Začal jsem jídlo více milovat. Miluješ také jídlo? Co rád jíš? A nezapomínáš na to někdy? Nastartuješ svůj den snídaní a doufám že nechodíš spát s prázdným žaludkem?

Cestou z nákupu jsem si byl objednat kafe do kavàrny a koblížek k tomu. Mezitím co se mi nachystala káva, tak jsem si šel hodit nákup nahoru na byt. Vzal jsem si tablet a šel chvíli pracovat k už nachystané kávě. Najednou mi cinkne mobil a přišla mi zpráva, že moje kamarádka Laura je v Brně a že si mám nechat místo na dortík. Během asi půl hodiny jsme byli spolu. Povídali jsme si o různých věcech. Potom mi Laura říká. Pojď na vzduch. Dnes je poslední den hezky, pak bude znovu deštivo. V našem okolí je moc hezký park. Projdem Veveří a potom jsme se dostali až na Českou. Cestou vidíme pána, který fotí na foťák a vytiskne ti fotku přímo na noviny, kde jsme byli na titulce. Byl to krásný zážitek. Sedli jsme si do kosmopolis. Větší zákusky jak tady, jsem dlouho neviděl. Najednou jsem si vzpomněl že bych měl vyfotit svůj autoportrét, jak se snažím každý týden jedenkrát. Blejsknul jsem ho v odrazu zrcadla na protějším sloupu.

PS: Přátelé nejsou samozřejmost, važ si jich a pečuj o ně jakoby měli být to nejryzejší zlato. Díky Lauri za moc hezké odpoledne.

Měj se. Pa. Michal🍊

—---------------

Jak těším se na podzim bojím se zimy. To zpíval jeden můj kamarád v jedné písničce. Ano, sice není podzim, je zima, ale stále to ve mě je. Je to moje nejoblíbenější období. Nikdy jsem si ho neužíval, jako tento rok. Od svíček s dřevěnou zádkou po seriál Gilmorova děvčata, který se snad nenatáčel v jinou dobu než na podzim. Jako by se proměnila naše kavárna v Lukovo Bistro, kde dělají to nejlepší kafe na světě. Je pravda, že jsem byl v kavárně skoro pořád.
Každý večer provoněla náš byt skořice. Vařil jsem totiž často kakao, které mi dovezla ségra z Malediwi. Bylo dost kořeněné a moc hezky podzimě. Možná by měli z té vůně udělat tu svíčku, kterou ti prodají za v tom provoněném krámku. myslím, že kdyby si k ní někdo přivoněl, tak by ho to teprvě potom vtáhlo do toho světa, který prožívám každý podzim.
V uších mi každý den od rána do večera zněla písnička How to dream od Sam Philips. Bylo v ní tolik hřejivosti a volnosti, že mi to pokaždé zlepšilo náladu.
Za oknem se míjí krajina. Vlak, který jede do mého rodného města, má tu nejhezčí trasu, kterou jsem kdy viděl. Však aby ne, když vede domů. A teď se opět přesuňme do dnešních dnů. Naposled když jsem byl doma, tak se po tom sněhu, který tam byl, když jsem tam byl naposled slehla zem. Naopak z hlíny už u nás na zahradě, vylízali sněženky. Rostou každý rok na stejném místě. Je to první známka toho, že bude konečně hezky. Končí zima. Dnes jsme se s kolegyní byli před prací sednout na vzduch a bylo prostě hezky. Byl to fajn den.

PS: Mám nový mikrofon, snad se lépe uslyšíme. Díky Davide z Comforu.

Měj se. Pa. Michal

—---------

Někdy se mi stane a může se to stát i tobě. Představ si, že jsi na místě, kde se ti nelíbí a a čas ti na tom místě neubíhá. Někdy se to může stát, že se to prostě táhne. Někdy, když si tohle prožívám, tak si řeknu tuto jednu věc.
Uleť na chvíli do svého světa a schovej se v něm. Chvíli si tam odpočiň. A potom zase přileť.
Před pár měsíci jsem si udělal výlet do města. Nasedl jsem do šaliny a svezl jsem se na Pekařskou. Otevřeli tam nový second-hand. Chtěl jsem si ho prohlédnout. Bohužel ale vybalovali oblečení a měli na další hodinu zavřeno. Co dělat hodinu na ulici. Začalo pršet. Nezbývá nic jiného, než se někam schovat. Prošel jsem se do pár obchůdků kolem. První byl dobročinný bazárek. Bylo tam všechno. Krásné staré knihy a učebnice, porcelánové čajové soupravy, a co mě zaujalo nejvíce, tak malinkaté odznáčky. Byly na nich různá zvířátka. Který mě, ale zaujal nejvíce, tak byl byl s jiřičkou. Podle mě je to to nejmilejší stvoření. Myslím si, že kdybych vyčaroval kouzelnickou hůlkou patronovo zaklínadlo, tak mým patronem by nejspíše bylo tohle stvoření. Mamka si prej pamatuje, že když jsem se měl narodit, tak byla zima a sníh a když jsem jel, jako malé miminko domů z porodnice, tak bylo jaro a létaly jiřičky. Začalo prostě krásné jaro.
Zkus jednu věc. Když se necítíš prostě fajn, nebo se něčeho prostě bojíš, rozumíš mi? Zkus tuto věc. Zkus toho patrona, to modré ryzí světlo vyčarovat. Představ si ten blankytný svit a rozházej ho kolem sebe. Ani nevíš, jak se ti uleví. Ani nevíš, jak dobře ti bude. Zkus to. Vidíš. Je to lepší. Měj se pa. Michal🍊

—-----

Děkuji, jsem rád, že mám někoho s kým můžu sdílet co mě zajímá, co mám rád, co mě dojímá a při čem se směju. Jsem rád že se směju s tebou. Jsem šťastný za každý nádech a výdech. Tak se nadechni. Zkus to. Nadechni se. Vydechni se. Měj se. Pá Michal 🍊

—---------------

Tomu neuvěříš co se mi stalo. Po práci jedu busem, přestoupím na šalinu a vystoupím na Smetanově. A říkám si, co si dát ještě kafe. sice je už večer, ale proč ne. Zajdu do pekárny, kam chodím pro chleba. Pracuje tam jedna holka. Má kudrnaté vlasy a vždycky se směje. Objednám si malé kafe a koblížek plněný mascarponne a meruňkou. říkám jí, že jestli bude chutnat, jako domov, tak budu mít nebe v papulke. Říkala mi, že neví jestli to bude chutnat, jako domov. A já ji říkám, že u nás v Moravském Krumlově na zahradě máme spoustu meruňkových stromů, a že meruňka mi připomene můj domov. Sednu si a přinese mi kafe a zákusek. A najednou mi říká: Mohla bych se na něco zeptat, ač to bude vypadat sebe víc zvláštně, nebo ne, byl jste v Brightonu? Ano byl. Tak Vám musím něco ukázat. Počkejte, něco donesu. Vezme si z batohu peněženku a vytáhne z ní malý kamínek, nebo mušličku a nebo něco jako žraločí zub obroušeny miliony oblázků. Já na ten kamínek koukám a ona začne říkat. Tak tento kamínek jsme mi dal před osmi lety v Brightonu v Británii. Nosím ho celých těch osm let u seme v peněžence a všem to říkám, že mi ho dal jeden kluk v Anglii. Koukal jsem na ni a nemohl jsem najít slova. Tu situaci jsem vůbec nechápal, jak se mohla stát. Ta paní, která zrovna uklízela pekárnu, protože zrovna zavírali nám říkala. No kdybych měla kameru, tak o tom natočím velkofilm. A ano, vypadá to jako scéna z nějakýho filmu. Nechápu, jako nechápu. Začali jsme se bavit o tom, jak si kolikrát představuji svůj život, jakoby mě někdo točil z jiného úhlu a já se snažil předvést ten největší herecký výkon. A tohle by dostalo Oskara. A v hlavní roli bych hrál já a… A jak se jmenuješ? Jmenuji se Nikola…

Měj se. Pa. Michal🍊

___________

Nestíhám, obleču si ten béžový lehký svetr, který je tak měkký, jak kdyby ho z oblaku vzal, abych v tento nepohodlný den se cítil alespoň trochu pohodlně. Ani to kafe nestíhám. Ach, zapoměl jsem si šálu. No zpět se už nevracím. nahoru do pátého patra s pomalým výtahem a ještě pomalejšími schody. Utíká to. Jdu rychlím krokem po ulici. Jsem zadýchaný. Jako bych měl na sobě balvan. Zastavím se. kouknu na hodinky. najednou si uvědomím. proč spěchám. Proč tak spěchám. Mám přece spoustu času. Já jsem se probudil s tím pocitem, že nestíhám, a že mi všechno utíká. Michal ne. Neutíká. Nic ti vůbec neutíká. Všechno se najednou zpomalilo a ten balvan spadl. Dech se sklidnil. Už se mi ani neklepou ruce. Vše je v pohodě. Přijíždí šalina. Nasednu si do druhého vagónu. vidím prázdné místo. sednu si na něj. vytáhnu knížku, protože mám přece spoustu času. Tak se ztratím do světa knihy. Libuji si v tom. Jsem najednou více bdělý. Ráno jsem se naučil být více aktivní. Využívám přesunů dopravou k tomu abych se něčím obohatil. Často si i s tebou píšu. Často čtu. Často poslouchám podcasty. Nebo když už nic, tak alespoň se inpiruji pohledem z okna. Potom to co vidím ti popisuji.
Jak tak čtu najednou vidím, jak pánovi přede mnou spadne hůl. Jedna slečna mu jí zvedla a poděkoval a usmál se. Ale ne jen to. Ten pán pátrá ve svém malém batůžku a vytáhne něco, jako foukací harmonika. A ano, je to foukací harmonika. Začal na ní hrát. Ta písnička mi je povědomá. Ahá, je to Červená řeka. Přestávám číst, kniha mi pomalu padá s rukama na kolena a já prostě poslouchám a na tváři se mi objevil úsměv. Tento den je neuvěřitelný. Tento den je krásný. Máš ho taky takový, či makový? Měj se. Pa Michal🍊

—---------------

Takhle chutná domov. Po meruňkové marmeládě. A s radostí se zakusuji do chleba s máslem a tou neuvěřiteně dobrou pochutinou. Vyrábíme ji každý rok. Alespoň když trochu našich několik stromů na naší zahradě nasadí svoje oranžové naušnice, tak děláme marmeládu.
Pamatuji na svoje dětství když moje babička utrhla pár meruněk a potom zašla k zídce na zahradě vedle sousedů uříznout rebarboru. Udělala v tom staré porcelánové míse nadýchané těsto a vylila jej na plech a to těsto posipala nahrazenými meruňka mi a rebarboru na kolečka. A to všechno se zasněžilo drobenkou.
Moje prababička Fanny byla opravdu zajímavý člověk. Ráda zpívala s rádiem. Často jsme ho spolu poslouchali. O víkendech když jsem nebyl ve školce, tak jsem často u Fanny byl na prázdninách. Snídaně u Tiffany, jak jsme říkali byla skoro jako hostina. Babička uměla skvěle péct, vařit a všechno. Mamka se od ní naučila všechny zázraky v kuchyni. Protože zázraky se dějí v kuchyni. Kuchyně je srdce domova.

________

Dnes jsme jako děti. V blátě. Šli jsme s kamarádkou Klárou na procházku. Našla nějakou dost dobrou trať za pivovarem. Někdo tam kácí stromy, nebo seká trávník. Ne, je to jinak. Nějaký pán si tam hraje s autíčkem na dálkové ovládání. Dost mu zavadil gumy. Prošli jsme zahradkouvou čtvrti plnou platových cestiček prokypření od žížal. Tolik garáží, grafitu, tolik nápisů. Všechno jsme to tam prolezli. Jako ty malé děti. Prošli jsme parkem vedle fotbalového hřiště a slyšíme zvuky. Zvuky vískajících lidí. Hele Skatepark. A konečně lavička kde si vypijem ten čaj co jsem uvařil do termosky. Pára od hrníčků se zvedá a hned ji odfukuje vítr. Koukáme na zamračené Brno s divadlem před námi. Spoustu nadšených mladých lidí co jezdí na prkýnkách s kolečky. Neuvěřitelné. Neuvěřitelné jsou i příběhy. Které se dějí nad našimi hlavami když je každý tomu druhému promítáme jako na promítací plátno. Jako by to byl nějaký film.
Žiješ také svůj film?
Měj se pá Michal 🍊

__________

Tak dnes se nasnídám trochu jinak. Moje kamarádka Martina snídá každý den tak, že si každý den když má čas koupí v bageterii vajíčka na měkko. Moje máma zase snídá po ranní směně chleba se žervé a salátem a k tomu přikusuje rajče. Já snídám až v práci, ale dnes jsem si tak trochu více přispal a vzal jsem až tak ve dvanáct. Nakonec moje cesta vedla do Alberta tam jsem neodolal dvoum koblížkům s malinovou marmeládou. Moje kamarádka Karolína se kterou jsem chodil na střední měla být včera na knížním festivalu v Ostravě. Tak jí volám jak se jí tam líbilo. Poslední dobou jsem knihami posedlý. Stále něco čtu. Stále nějaké nové kupuji. Karolína nakonec nikde nebyla, ale i tak jsme si dobře popovídali. Ve vzduchu je opravdu jaro. Škoda, že jsem si nevzal do parku nějakou knihu. Protože po té zimě je 12 stupňů opravdu hodně. Zvedám se s mým hovorem s Karolínkou směrem domu. Není to tak daleko od parku. Dnes je dost lidí u nás domě v kavárně. Dnes mám tak trochu být součástí těch lidí, kteří v té kavárně sedí. Ti lidé jsou dost inspirativní. Jen jejich přítomnost mě dává dost energie. Kdo ti dává energii. Možná bys měl být také s nimi. Neobklopuj se lidmi, kteří ti nic nedávají.

PS: Děkuji ti ty kluku co jsi mě vyfotil na ten maličkej foťáček v kavárně Friedrich.

________

Promiň potřeboval jsem si trochu odpočinout. Víš ono to psát každý den není tak jednoduchý. Poslední dny jsem se rozhodl, že budu investovat víc do svých nejbližších. Měsíc březen je jako zrozený k tomu, abych pro ně připravil nějaké překvapení, protože mají všichni narozeniny.

Vezmu to asi znovu a z jinačího úhlu. Mojí kamarádce vlaďce jsem napsal dnes tohle:
Ano, je potřeba na sebe dávat pozor. Tak trochu jsem se přepracoval. Tobě to řeknu. Tobě jsem říkal vždycky všechno tak jak jsem si myslel a měl jsem na jazyku. Tak jsem si nechal napsat na 14 dní neschopenku. Odjel jsem domů na tu naši malou vesničku a Brno chvíli pověsil na hřebík. Jednou za čas je to potřeba. Prostě se na vše z vysoka... od úterý jsem měl totiž zimnice a teď jsem z nich unavený a bolí mě hlava. Vlastně jsem nevěděl co to bylo. Napřed přišla zimnice, potom bolest hlavy. Potom únava. Trochu jako dělená strava.

Teď už je týden po tom kdy mě tyto stavy začaly. Nevím co to bylo a teď už mi je dobře. Jsem na neschopence. 14 dní doma. Doktorce se nelíbily nějaké hodnoty, které mi vyšli na krevním obrazu. sedím v kuchyni s laptopem a volám s kolegou z jiné pobočky, než normálně pracuji. Jsme dost dobří kamarádi. dost často polemizujeme nad různými problematikami. na hodně věcí se shodneme. Když jsem na jeho pobočce s ním na směně, tak máme super nápady. Má Vietnamské kořeny. Dost se dozvídám o vietnamské kultuře a zvycích. Celý podzim jsem byl na jeho pobočce a zastupoval jsem ho, protože jel za rodinou do Vietnamu. Posílal mi různé fotky a psali jsme si, jaké to tam je. Dost často se bavíme i o penězích a o tom jakou mají v této době moc a jak můžou za nás vydělávat.

Sedím v kuchyni a projíždím pinterest. Ukládám každý obrázek co se mi zalíbí do různých složtiček, které mám vytvořené. Nástěnky mají různé názvy. Třeba ta, kde sbírám outfity se jmenuje: Jak mám z těch pár kousků oblečení dělat ty outfity?. Nebo tam kde si schovávám inpirace pro tvorbu grafiky jsem pojmenoval: Grafika za 5 kaček. Mrkni na můj pinterest. Dost o mě vypovídá.
https://pin.it/7ss14Dwwp